Doron Rabinovici o něm říká ve své přednášce ze 14. února 2002 v Ebensee: Murmelstein se narodil v roce 1905 ve Lvově a pocházel z ortodoxní rodiny. Po první světové válce přišel do Vídně, kde studoval filozofii na univerzitě a zároveň na „Israelitisch-Theologische Lehranstalt“ (Izraelitsko-teologická učení). Teologicko-rabínské vzdělání ukončil v roce 1927 s druhým nejlepším vysvědčením v historii této školy. V témže roce Murmelstein dokončil doktorát a napsal disertační práci „Adam, příspěvek k učení o Mesiáši“.
Z učence se stal administrátor, z intelektuála byrokrat, z Božího muže manažer v bídě. Murmelstein vedl vystěhovalecké oddělení a jeho vzestup byl také známkou rostoucího významu vystěhovalectví v té době. Murmelstein si uvědomil, jak spolupráce s gestapem funguje. Ke svému úkolu přistupoval s chladem, který jiní židovští úředníci neprojevovali. Jeho chování svým způsobem odráželo myšlení, které se podřizovalo logice teroru. Intelektuálně se Murmelstein smířil s tím, že je nutné spolupracovat s nacisty. Pokud se mělo zachránit mnoho Židů, museli všichni splnit nařízení gestapa. Podřizoval se systému a v jednotlivých případech neměl žádné skrupule. Murmelstein byl obviněn, že neprojevuje soucit se svými spolutrpícími. Ale i po válce byl Murmelstein přesvědčen, že striktní přístup je jedinou cestou k řešení tehdejších problémů. SS nesměli proti židovské komunitě zakročit. Židovská správa musela sama zajistit pořádek a kázeň. Tehdy se zdálo nemyslitelné, že by spolupráce podporovala organizované masové vraždění, že by nacisté Židy nevyužívali, ale vyhlazovali. Esesáci se neřídili žádnou racionalitou, nedodržovali dohody, které měnili, jak se jim hodilo. Murmelsteinův postoj se nijak nelišil od ostatních židovských funkcionářů, jen jeho postoj, jeho důsledná neúčast, byla jiná. Murmelsteinova práce zachránila v letech 1938 až 1940 životy mnoha lidí, ale jeho chování a panovačnost ho přivedly do nelibosti.
V roce 1938, ještě před anexí Rakouska, vydal Murmelstein antologii textů Flavia Josepha, někdejšího velitele židovských povstalců v Galileji a pozdějšího kronikáře jejich prohrané války proti Římské říši. Flavius Josephus je v židovské historiografii hodnocen kontroverzně. Židovský vojevůdce přeběhl na stranu římských nepřátel, když považoval boj Židů proti nim za beznadějný, ale zároveň svými spisy uchovával památku židovských bojovníků a hájil tradice judaismu. Murmelstein zakončil své úvodní poznámky o Flaviovi větami: „Je věrný judaismu, ale zároveň je okouzlen velkou myšlenkou římského impéria. Díky své rozervanosti a nejednoznačnosti se tak jeví jako symbol židovské tragédie.“
Jako terezínský židovský starší se Murmelstein také snažil zachránit co nejvíce Židů prostřednictvím spolupráce. Snažil se využít plánů národních socialistů na přeměnu Terezína ve vzorové ghetto. „Židovský starší“ se musel snažit vcítit do národních socialistů a vždy počítat s minimem jejich racionality v naději, že bude schopen prohlédnout a ovlivnit jejich plány. Ve skutečnosti byla rozhodnutí nacistických mocipánů přijímána bez ohledu na činy židovských starších. Po roce 1945 byl proti Murmelsteinovi zahájen soudní proces, ale podařilo se mu obhájit se proti všem obviněním, a byl osvobozen. Rabínem se již nestal. V roce 1947 mu bylo nabídnuto odpovídající místo v Terstu, ale nemohl tam zůstat. V roce 1979 k tomu řekl: „ ...nechtěl jsem se nechat šikanovat pytlem peněz....... Už jsem se nemohl dál cítit jako malý úředníček Kille (v jidiš židovská obec), závislý na vedoucím, na tom, jak představenstvo ohrne nos. Nezapomeňte, že ve Vídni nebo v Terezíně všechno tančilo podle mých not..."
Tato slova odhalují Murmelsteinovu touhu po uznání. Přes všechna omezení se mu líbilo, že v Terezíně „všechno tančilo, jak pískal“. Bývalý židovský starší už nechtěl být malým úředníčkem. Murmelstein se usadil v Římě se svou ženou a synem Wolfem, ponechal si rakouské občanství a získal právo trvalého pobytu v Itálii. Nejprve se neúspěšně pokoušel založit vlastní firmu, poté vydělával jako zaměstnaný prodavač nábytku a prokázal svůj obchodní talent. Dále působil v oblasti teologických věd na Pontificio Instituto Biblico ve Vatikánu.
Murmelstein nebyl kolaborant. Spolupracoval s nacisty, protože věřil, že je to jediný způsob, jak zachránit Židy. Jeho zdůvodnění nepostrádá logiku a může ho pochopit každý, kdo se do něj chce vcítit. Jeho přístup se nijak nelišil od ostatních židovských představitelů, ale jeho vystupování vzbuzovalo odpor.
Murmelstein, který nahradil Eppsteina, jenž byl 27. září 1944 zatčen a zastřelen v Malé pevnosti v Terezíně, zůstal židovským starším až do osvobození.
Murmelstein ukončil svou roli židovského staršího 5. května večer po posledním rozhovoru s velitelem Karlem Rahmem, který se chystal k útěku. Následujícího dne převzali odpovědnost další členové Rady starších, především Leo Baeck. Po příchodu Rudé armády byl Georg Vogel pověřen velením tábora sovětským velitelem města. Vogel byl členem první Rady starších a pražským komunistou.
z alba osobností židovské samosprávy z 1. ledna 1944 viz také Významné osobnosti a > Terezínská sbírka spisů
