Všichni vězni mužského pohlaví měli pracovní povinnost. V letech 1940–41 byli využíváni především pro práci ve věznici, ale později byla vytvořena externí komanda pro práci v zemědělství, průmyslu a dopravě.
Stavební komando, které v roce 1943 čítalo přibližně 200 vězňů, vedl dozorce Soukup, který vězně při práci systematicky mučil. Jeho prvním stavebním projektem byla stavba bazénu v roce 1942. Další pracovní skupina nesla název Storchenkommando, protože jí velel dozorce Storch. Toto komando bylo využíváno především v zemědělství, ale také při zemních pracích, včetně výstavby IV. dvora. Storch s podporou několika kápů mučil a vraždil především židovské vězně. Někteří vězni pracovali ve vězeňské kuchyni.
V roce 1941 nařídilo pražské gestapo, aby byli terezínští vězni pracovně nasazeni mimo věznici. Za hodinu práce vězňů měl zaměstnavatel zaplatit 55 feniků. V letech 1941–42 připravovalo 30–40 vězňů sklepní prostory bývalého pivovaru Elbschloss na výrobu důležitou pro válečné účely. Další komando se od roku 1944 podílelo na výrobě leteckých vrtulí v nově založeném závodu Albis-Werke.
Více než 300 vězňů pracovalo v komandu říšských drah, které mělo na starosti údržbu železniční trati a nakládku a vykládku vagonů. Další pracovní skupiny dojížděly do Schlichtovy továrny v Ústí nad Labem nebo pracovaly u firmy Sputh v Lovosicích, ve skladu na benzin v Hněvicích a v cihelnách v okolí.
Ke konci války byly stovky vězňů z Malé pevnosti využity při stavbě opevnění a protitankových příkopů mezi Terezínem a Litoměřicemi. Dozorci, které poskytla zpravodajská škola Waffen-SS v Litoměřicích, zacházeli s vězni brutálně, bili je nebo stříleli, protože po kolena v podzemní vodě už nebyli schopni pokračovat v práci (> Lallier, Adelbert a Viel, Julius).
Terezínští vězni pracovali v letech 1943 a 1944 v kladenských železárnách a byli zaměstnáni na stavbě kladenského stadionu a věznice gestapa. Pracovní komando složené převážně z židovských vězňů bylo nasazeno na lesní práce v Trutnově. Další pracovní komanda byla ke konci války nucena provádět opevňovací práce v okolí Hradce Králové.
Do komanda „Richard“, podzemní továrny pod vrchem Radobýl u Litoměřic, v níž se měl pro německé firmy vyrábět materiál důležitý pro válečné účely, bylo pravidelně přidělováno 300 až 1000 vězňů z věznice gestapa v Malé pevnosti. Museli vyrazit štoly a odvézt odstřelený vápenec z podzemních výrobních hal. Vězni vybudovali dopravní cesty, položili koleje, postavili překladiště, vodárnu, kanceláře a sklady. Práce byla těžká a nebezpečná a komando bylo obávané.
Jednalo se převážně o ruské válečné zajatce z I. dvora a zajatce ze IV. dvora, kteří byli přiděleni k tomuto komandu, které utrpělo mnoho ztrát na životech. Dnes se štoly a haly v „dole Richard“ využívají ke skladování radioaktivního odpadu.
" />Všichni vězni mužského pohlaví měli pracovní povinnost. V letech 1940–41 byli využíváni především pro práci ve věznici, ale později byla vytvořena externí komanda pro práci v zemědělství, průmyslu a dopravě.
Stavební komando, které v roce 1943 čítalo přibližně 200 vězňů, vedl dozorce Soukup, který vězně při práci systematicky mučil. Jeho prvním stavebním projektem byla stavba bazénu v roce 1942. Další pracovní skupina nesla název Storchenkommando, protože jí velel dozorce Storch. Toto komando bylo využíváno především v zemědělství, ale také při zemních pracích, včetně výstavby IV. dvora. Storch s podporou několika kápů mučil a vraždil především židovské vězně. Někteří vězni pracovali ve vězeňské kuchyni.
V roce 1941 nařídilo pražské gestapo, aby byli terezínští vězni pracovně nasazeni mimo věznici. Za hodinu práce vězňů měl zaměstnavatel zaplatit 55 feniků. V letech 1941–42 připravovalo 30–40 vězňů sklepní prostory bývalého pivovaru Elbschloss na výrobu důležitou pro válečné účely. Další komando se od roku 1944 podílelo na výrobě leteckých vrtulí v nově založeném závodu Albis-Werke.
Více než 300 vězňů pracovalo v komandu říšských drah, které mělo na starosti údržbu železniční trati a nakládku a vykládku vagonů. Další pracovní skupiny dojížděly do Schlichtovy továrny v Ústí nad Labem nebo pracovaly u firmy Sputh v Lovosicích, ve skladu na benzin v Hněvicích a v cihelnách v okolí.
Ke konci války byly stovky vězňů z Malé pevnosti využity při stavbě opevnění a protitankových příkopů mezi Terezínem a Litoměřicemi. Dozorci, které poskytla zpravodajská škola Waffen-SS v Litoměřicích, zacházeli s vězni brutálně, bili je nebo stříleli, protože po kolena v podzemní vodě už nebyli schopni pokračovat v práci (> Lallier, Adelbert a Viel, Julius).
Terezínští vězni pracovali v letech 1943 a 1944 v kladenských železárnách a byli zaměstnáni na stavbě kladenského stadionu a věznice gestapa. Pracovní komando složené převážně z židovských vězňů bylo nasazeno na lesní práce v Trutnově. Další pracovní komanda byla ke konci války nucena provádět opevňovací práce v okolí Hradce Králové.
Do komanda „Richard“, podzemní továrny pod vrchem Radobýl u Litoměřic, v níž se měl pro německé firmy vyrábět materiál důležitý pro válečné účely, bylo pravidelně přidělováno 300 až 1000 vězňů z věznice gestapa v Malé pevnosti. Museli vyrazit štoly a odvézt odstřelený vápenec z podzemních výrobních hal. Vězni vybudovali dopravní cesty, položili koleje, postavili překladiště, vodárnu, kanceláře a sklady. Práce byla těžká a nebezpečná a komando bylo obávané.
Jednalo se převážně o ruské válečné zajatce z I. dvora a zajatce ze IV. dvora, kteří byli přiděleni k tomuto komandu, které utrpělo mnoho ztrát na životech. Dnes se štoly a haly v „dole Richard“ využívají ke skladování radioaktivního odpadu.
Všichni mužští vězni měli pracovní povinnost. V letech 1940–41 byli využíváni především pro práci ve věznici, ale později byla vytvořena externí komanda pro práci v zemědělství, průmyslu a dopravě.
Stavební komando, které v roce 1943 čítalo přibližně 200 vězňů, vedl dozorce Soukup, který vězně při práci systematicky mučil. Jeho prvním stavebním projektem byla stavba bazénu v roce 1942. Další pracovní skupina nesla název Storchenkommando, protože jí velel dozorce Storch. Toto komando bylo využíváno především v zemědělství, ale také při zemních pracích, včetně výstavby IV. dvora. Storch s podporou několika kápů mučil a vraždil především židovské vězně. Někteří vězni pracovali ve vězeňské kuchyni.
V roce 1941 nařídilo pražské gestapo, aby byli terezínští vězni pracovně nasazeni mimo věznici. Za hodinu práce vězňů měl zaměstnavatel zaplatit 55 feniků. V letech 1941–42 připravovalo 30–40 vězňů sklepní prostory bývalého Labskozámeckého pivovaru na výrobu důležitou pro válečné účely. Další komando se od roku 1944 podílelo na výrobě leteckých vrtulí v nově založeném závodu Albis-Werke.
Více než 300 vězňů pracovalo v komandu říšských drah, které mělo na starosti údržbu železniční trati a nakládku a vykládku vagonů. Další pracovní skupiny dojížděly do Schlichtovy továrny v Ústí nad Labem nebo pracovaly u firmy Sputh v Lovosicích, ve skladu na benzin v Hněvicích a v cihelnách v okolí.
Ke konci války byly stovky vězňů z Malé pevnosti využity při stavbě opevnění a protitankových příkopů mezi Terezínem a Litoměřicemi. Dozorci, které poskytla zpravodajská škola Waffen-SS v Litoměřicích, zacházeli s vězni brutálně, bili je nebo stříleli, protože po kolena v podzemní vodě už nebyli schopni pokračovat v práci (> Lallier, Adelbert a Viel, Julius).
Terezínští vězni pracovali v letech 1943 a 1944 v kladenských železárnách a byli zaměstnáni na stavbě kladenského stadionu a věznice gestapa. Pracovní komando složené převážně z židovských vězňů bylo nasazeno na lesní práce v Trutnově. Další pracovní komanda byla ke konci války nucena provádět opevňovací práce v okolí Hradce Králové.
Do komanda „Richard“, podzemní továrny pod vrchem Radobýl u Litoměřic, v níž se měl pro německé firmy vyrábět materiál důležitý pro válečné účely, bylo pravidelně přidělováno 300 až 1000 vězňů z věznice gestapa v Malé pevnosti. Museli vyrazit štoly a odvézt odstřelený vápenec z podzemních výrobních hal. Vězni vybudovali dopravní cesty, položili koleje, postavili překladiště, vodárnu, kanceláře a sklady. Práce byla těžká a nebezpečná a komando bylo obávané.
Jednalo se převážně o ruské válečné zajatce z I. dvora a zajatce ze IV. dvora, kteří byli přiděleni k tomuto komandu, které utrpělo mnoho ztrát na životech. Dnes se štoly a haly v „dole Richard“ využívají ke skladování radioaktivního odpadu.
