Na valu nad IV. dvorem byla instalována strážní věž. Strážný vyzbrojený kulometem mohl z tohoto místa kontrolovat celý dvůr.
V čele IV. dvora jsou dodnes vidět díry po kulkách ve zdi. V březnu 1945, po neúspěšném útěku tří vězňů, byl jeden z nich a dva další vězni náhodně vybraní z kartotéky na tomto místě popraveni pro výstrahu všem ostatním vězňům. Spolu s nimi na této zdi zemřela ve stejný den i Terezie Grünová z Prahy. Její poprava byla nařízena dálnopisem poslaným z Prahy.
Přímo před popravčí zdí se na pravé a levé straně IV. dvora nacházely hromadné cely, které byly klenutě vestavěny do pevnostních valů. Dvoupatrové pryčny u stěn, malé výklenky pro nejstaršího obyvatele cely, vlhké stěny, malá kachlová kamna, malá okna, která poskytovala jen málo světla.
Na začátku roku 1944 zde byli ubytováni angličtí váleční zajatci v cele č. 39. Přestože si mohli ponechat své uniformy, muselo se s nimi podle Jöckelova pokynu zacházet jako s ostatními vězni. Skupinu válečných zajatců tvořilo 142 osob. Byli ostříháni dohola a dostávali stejné příděly jídla; balíčky od Mezinárodního červeného kříže jim nebyly vydány. Ostatním vězňům byl kontakt s nimi zakázán. Brzy poté byli odvezeni neznámo kam.
Cely č. 37 a 38 museli vězni na jaře 1944 opustit. Poté, co byly čerstvě vymalovány na bílo, v nich byla dočasně umístěna skupina francouzských válečných zajatců, kteří rovněž nesměli mít žádný kontakt s ostatními vězni, mohli se však volně pohybovat po dvoře. I tato skupina zde pobyla jen krátce. Koncem dubna byla skupina převezena na neznámé místo.