Vedle vnitřního pevnostního příkopu pod zahradou se nacházela márnice (č. 18, vpravo) věznice gestapa. Sem byla přivážena těla vězňů, kteří během dne zemřeli nebo byli zavražděni. Skupina židovských vězňů musela mrtvoly svlékat a pod dohledem dozorce Rojka z nich vytahovat zlaté korunky. Až do konce října 1942 zajišťoval pohřby pohřební ústav Bubak. Od podzimu 1942 do jara 1945 pak byla těla v noci odvážena do krematoria, které bylo postaveno pro mrtvé z ghetta nedaleko Bohušovic. Popel, naplněný v kartonových krabicích, byl dočasně uložen ve výše popsaném zdymadlu, dokud jej nebylo nutné na Jöckelův příkaz vysypat do potoka v pevnostních příkopech.
Výše popsané nesnesitelné životní podmínky, krutost dozorců a popravy způsobily smrt stovek lidí. Ani jedno z odhadovaných 2 600 úmrtí proto nelze považovat za přirozené.